Hledání Lásky

Hledání Lásky – svět jednoty a rozštěpení

Zabydleli jsme se v „realitě“ všedního dne tak silně, že již ani nevnímáme skutečnost. Hypnotizováni blikající obrazovkou, plnými nákupními košíky, přetížení množstvím starostí a zbytečné touhy, necítíme, zřejmý, nesnesitelný fakt, že jsme od Boha i jeden od druhého odděleni, rozštěpeni, vzdáleni.
Příliš jsme uvěřili v projektovanou iluzi, kterou nazýváme svým životem. 
Kdesi v hloubi duše však stále víme, jaká je pravda. Cítíme, že tento svět, se vším, čím se chlubí, nabízí, láká a pyšní, je pouze úmělý konstrukt, od Boha vzdálený, oddělený. Není přitom důležité, že se jedná o zdání či iluzi. V případě připoutanosti, prožíváme iluzi stejně reálně (emocionálně), jako skutečnost.
Nesnesitelnost oddělení člověka od Boha i všech bytosti navzájem, je ústřední příčinou lidské bolesti a utrpení. Ve vesmírné harmonii je vše jedním, vše je spolu spojené, souvisí navzájem, čerpá ze Sebe energii, Lásku i vůli k existenci. Vše jest Jeden. Tuto základní skutečnost nelze žádným způsobem změnit, lze ji pouze dočasně zastřít. Člověk v průběhu generací přivedl k dokonalosti způsob, jak klamat sám sebe. K obelstění a „utišení“ nesnesitelného vnitřního konfliktu oddělenosti, používá rozličných technik a úniků. Lidské ego, které je samo výtvor oddělenosti, snaží se neustále „vyřešit“ vnitřní nesnesitelnou bolest, přestože je to, z jeho pohledu nemožné. Tímto způsobem začíná odvěký hon člověka za štěstím a láskou, který je však již od začátku nezbytně odsouzen k nezdaru.
Člověk, resp.ona substance, za kterou se považuje, se kterou je ztotožněn, se neustále snaží aktivitou přehlušit nesnesitelnost onoho rozštěpení. Na straně jedné, používá látky a činnosti tlumící: např. psychofarmaka, sedativa, alkohol, tabák, drogy, rafinované potraviny, ale také třeba zneužité jógové cvičení, na straně druhé se snaží přehlušit vnitřní tenzi útěkem do aktivit, zážitků, zábavy, cestování, partnerských vztahů, závislosti na práci, penězích, touhou po hmotných a duchovních statcích, či roli agresora, oběti, nebo baviče.
Není podstatné, jak rafinovaná je snaha mysli zastřít existující, zásadní konflikt. Snaha je totiž nezbytně a od počátku odsouzená k nezdaru. Tímto způsobem je to zhola nemožné. Takové počínání je podobné snaze ruky, uchopit sama sebe. Jak pošetilé, jak naivní a přesto se podobným způsobem každodenně miliony lidských bytosti stále znovu a znovu snaží, vyzískat z tohoto světa, z této roviny bytí trochu toho štěstí. Připomíná mi to zoufalství komára, který se snaží štípat ocelového býka…
Ironii je, že zvýšené „poptávce“ po řešení základního konfliktu, vyšly vstříc různé „esoterické“ skupiny, včetně části hnutí New Age. Nabízí se zde laciné a snadné řešení, které však je pouze další naivní snahou obelstit sama sebe, dalším opiem člověka. Někdy může být obtížné rozpoznat hlas Ducha Svatého od našeptávání lidského ega. Je to podobné jako v pohádce , kde je pravá a falešná princezna (princ). Jsou si na první pohled podobné, téměř až stejné, přitom však záměna má fatální následky. Naštěstí na rovině ducha existuje mezi nimi drobná nuance, nepatrná odlišnost, která umožní poznat tu pravou! Ve vnímání roviny tohoto hmotného světa taková odlišnost pochopitelně neexistuje.
Obrazně řečeno, ona symbióza soužití Boha a božích synů a dcer, se podobá vinnému kmeni a ratolestem, stromu a jeho větvím. Strom sám je schopen života, zatímco oddělené větve usychají. Jak jednoduché, jak zřejmé, jak výstižné a přitom pro tolik lidí nepochopitelné. Přitom pravda se před člověkem nijak neskrývá, není ani příliš tajemná, nebo nepochopitelná, jen lidská srdce jsou od ní příliš vzdálená… Stále platí, že nelze sloužit dvěma pánům, neboť k jednomu se přidáš a druhým opovrhneš. Nelze sloužit Bohu a světu. Pro vaše ego je to zhola nemožné, pro vás je to však možné.
Zůstává nezodpovězena otázka : jak získat v tomto světě lásku a štěstí?
Odpověď člověka-konzumenta příliš nepotěší: získat štěsí a lásku z této hmotné roviny, plné konfliktu, viny a násilí  n e n í  možné!
Opravdová Láska není z tohoto světa, nikdy nebyla a nikdy nebude. Pokud ji přesto v nějaké vzácné chvíli zažíváme, jsme, byť dočasné napojeni na jinou realitu, blíže  Božímu království, blíže Skutečnosti. To co zažíváme v této rovině jako lásku a štěstí, se dříve či později změní v nudu, nezájem, násilí či kocovinu. Jedná se totiž o dluh, o půjčku od tzv.energetických kyvadel, která bude vrácena i s úroky! Není to zrovna příjemné, ale v této rovině, v tomto matrixu, v této ZOO, prozatím byť dočasná a zdánlivá, avšak energetická skutečnost.
Lze vůbec získat zde na této zemi Lásku?
Ano, Láska je dar, je to Živá bytost, která přichází tam, kam sama chce, přichází pouze do stejnosti. Úkolem člověka není Lásku získat, dokonce ani si ji zasloužit (ostatně je to nemožné), jediným úkolem člověka na této rovině bytí je   n e p ř e k á ž e t  .
Postupně zkrotit své sobectví, svoji nezřízenou pýchu (pozor pýcha jde ruku v ruce s komplexy méněcennosti), svůj egecentrismus, přebujelý individualismus.
Až tehdy, když lidská bytost nastoupí svoji cestu, svůj „boj“ s démony ve své mysli, se stíny ve své duši, svůj návrat zpět k Otci, zpět do jednoty všeho existujícího, do Božího království, teprve tehdy na své cestě pochopí, zažije a prožije, co znamená opravdová Láska…
Prozatím nám všem přeji mnoho úspěchu na cestě.
Kéž nám na ní pomáhá Bůh.