Pohled do zrcadla reality

Zkusme alespoň na chvíli zapomenout na to, co nás učili, na všechny ty moudra, lži a polopravdy. Představme si vnější svět jako zrcadlo, jako obrovské zrcadlo a sebe jako diváka před ním. Zajímavé že. Přestože se jedná pro mnohé lidi neobvyklou a možná i bizardní představu, důsledky, za předpokladu její pravdivosti jsou obrovské…
Co plyne ze světa coby zrcadla?
Zcela zásadní rozdíl je v přístupu ke světu jako zrcadlu a nakonec i vlastně k sobě. Obecný názor, rozšířený téměř po celé planetě praví, že člověk je zcela oddělen od druhých lidí i světa kolem něj, že události vznikají tam venku, v objektivní realitě, a k jedinci přicházejí, on je vnímá pomocí smyslů a interpretuje rozumem.
Z tohoto pohledu má člověk velmi omezený prostor ovlivnit vnější realitu. Možnosti působení jsou velmi omezené, události a situace se jakoby dějí, přicházejí z vnějšího světa a člověk se s nimi musí lépe či hůře vyrovnat. Vzniká zde pochopitelně prostor pro křivdu a nespravedlnost. Nevypočitatelnost a neovlivnitelnost osudu a náhody může člověka značně frustrovat.
Jiná situace vzniká v případě, že tento obecný názor je chybný a mnohem pravdivější je přirovnání ke světu jako zrcadlu. Najednou se celá situace mění, svět přestává být nepochopitelný, nespravedlivý a člověk nevinnou obětí. Z oběti a toho, komu se věci pouze dějí, se stává tvůrcem své reality, přestože obvykle na téměř nevědomé úrovni.
Z téměř bezmocného a nezodpovědného se najednou stane tvůrcem a architektem vlastní reality, vlastního života. Události již nepřicházejí z venku k nám, ale mají svůj původ v nás, vycházejí z našeho srdce i mysli a promítají se na plátno života, podobně jako film na plátno v kině. Zodpovědnost za události v životě jedince stojí především na něm samotném, na jeho vnitřním stavu a míře uvědomnění.
Přesto, že v tomto(dle mého názoru)mnohem pravdivějším pohledu na svět je velký příslib možnosti ke změně vlastního života, je zde současně mnohem větší odpovědnost. Z toho důvodu je pochopitelné, že pro mnoho lidí bude možnost změny života k lepšímu, ale současně mnohem větší míra vlastní odpovědnosti nepřijatelná. Velké množství lidí raději zůstane u toho, co důvěrně zná, než by riskovali neznámou, byť nadějnou nabídku. Mnozí jsou již tak zabředlí ve svých projekcích a obviňováních svého okolí, že jakákoliv změna nepřipadá v úvahu.
Pro tu menšinu, která je ochotná risknout neznáme, se naskýtá velká naděje a možnost, zbavit se promítání vlastních nepřiznaných a potlačených vlastnosti a stavů na druhé, jednak šance stát se tvůrcem vlastních prožitků a vlastní reality.
Analogicky platí podobnost světa coby zrcadla s klasickým skleněným zrcadlem. Když se do něj člověk zamračí- obraz v zrcadle se také zamračí. Stačí, ale se na zrcadlo usmát a obraz se usměje též. Snad nikoho by přitom nenapadlo, aby proto, že se mu nelíbí zamračený obraz sebe v zrcadle, zrcadlo vzteky rozbil. Přitom se o totéž často pokoušíme se zrcadlem zvané vnější svět. Snažíme se(nikoli ve své duši) změnit vnější realitu, vnější prožitky, přestože jsme byli jejich, byť možná nevědomí tvůrci.
Opět na své cestě má poutník na vybranou. Může zůstat v nevědomosti, obviňování a stížnosti na zlý svět, který mu tolik ublížil, nebo může vzít odpovědnost za svůj život, která zároveň znamená i možnost a naději změny vlastního života, změny vnější reality.
A je na každém jakou cestu si vybere…