Lékaři, uzdrav sám sebe, aneb skutečné uzdravení

V našem převráceném, virtuálním světě, plném lží a polopravd, nejsou věci takové, jaké se zdají být, ani lidé nejsou těmi za které se považují. Člověk se chce  stát zdravým, způsobem, který se podobá ježdění na zlodějově koni. Způsobem, ve kterém se obvykle míjí se svým středem. Zástupy falešných lékařů, lékárníků, léčitelů i jiných podvodníků slibují snadné a rychlé uzdravení, aniž by doopravdy věděli, co činí. Slepý vede slepého a oba spadnou do jámy. Tak nějak vypadá situace v naší republice i na téměř celém světě.
Zdraví není něco, co lze koupit, vydupat, obelstit, či přičarovat. Zdraví je stav, kterým se člověk pouze může stát.
Drtivá většina lidstva uvízla v lživé představě, že je formou, hmotnou formou, mužem či ženou, jakýmsi živočišným strojem, bez duše, bez boha, zcela oddělenou od ostatních bytosti, od ostatních věcí. Přestože sebe považuje za jistou formu stroje, přístup k sobě samému je obvykle ještě horší, než přístup k domácím spotřebičům, domu, autu apod. Je zvláštní, že lidé obvykle sobě samému věnuji mnohem méně pozornosti, pochopení, „údržby“, než svým neživým kamarádům. Není to však náhoda.
Věta „Lékaři, uzdrav sám sebe,“ nebyla zvolena náhodně. V každé lidské bytosti je jakoby vnitřní lékař, který jediný může člověka uzdravit. Vše ostatní je buď v lepším případě pomocník, nebo přímo škůdce- podvodník. Vyjímka zde není možná.
Když vezmu lékařské poznání o zdraví a nemoci, mám pocit, že zde vícedimenzionální, živá, lidská bytost, byla redukována a rozřezáná na malé částečky, které spolu jakoby vůbec, nebo jen velmi málo souvisejí. Je na to přísloví : „pro oči, nevidí… pro stromy nevnímá les.“ Zývající malé pochopení, je ještě redukováno, jakýmsi oparem materialismu a falešné víry, že co nevidím, neznám a rozumem nechápu, nemůže být. Úroveň lékařství, přes všechny své iluze a technické hračky, je více než žalostná.
Na poli přírodních léčitelů, astrologů, reikistů či jiných šoumenů, není situace o nic růžovější. Když pročítám prezentace těchto rádoby terapeutu, v naprosto drtivé většině vnímám naprosté nepochopení a neznalost. Nemám problém s tím, že účtují za své služby peníze, vždyť „dělník je hoden své mzdy.“ Potíž je v tom, že velmi mnoho léčitelů nemá vůbec ponětí, kdo je člověk, jaký je důvod jeho pobytu v existenci a kdy může být zdravý. Říká se tomu : „léčit hlava, nehlava.“
Pokud budu svou nevědomost halit do roucha falešné esoteriky, primitivních představ o čakrách, energii, pozitivního myšlení či zdravé výživy, bude stále jen nevědomostí.
Jak se lze uzdravit?
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že tato výchovná (rozvojová) planeta není pro zdravé lidi! Představa zcela zdravého člověka na této Zemi je jen lékařský mýtus. Tato oblast, oblast tmy a temna, je příliš vzdálená Světlu, Zdroji života. Již samotné zrození sem, je hříchem, jehož důsledkem je umírání a smrt.
I na této planetě je však možné být mnohem zdravější a štastnější, než se všeobecně myslí. Ani zde není nutné žít v pekle. Uzdravení člověka se tudiž týká této oblasti a této kvality života.
Přestože to bude mnohým čtenářům připadat nepochopitelné, člověk není hmotná, ohraničená bytost, bez souvztažnosti s ostatními. Člověk je multidimenzionální bytost, více duchovní, než lidská, která je spojená jednak se Zdrojem (s Otcem), jednak se vším, co existuje navzájem. Vše spolu souvisí, vše se navzájem potřebuje a vyvažuje do harmonie. Zdánlivě malá zněna či událost, vyvolá často neobvyklé reakce.
Ze Zdroje nepochopitelné Lásky, dobra i moci,  vyvěrá lidský duch, rozhodovatel, který skrze energetické  obaly, zvané duše, působí, vytváří, formuje a udržuje hmotné tělo. Není vhodná představa, že duše „řídí“ lidské  (hmotné) tělo. Ona ho spíše vytváří a utváří.
Princip harmonického života člověka v lidském těle je zhruba takový:
Vyzařování a záměr ze Zdroje, TAO, je příjímán a transformován lidským duchem, jenž se zachvívá v souladu a harmonii s Otcem- tj. plní Jeho vůli. Tento dobrovolný soulad s TAO, formuje a vyživuje energetické obaly duše (jež poté krásně vybarví tzv. auru a odblokuje energetické pečetě, zvané čakry), která svým posledním, éterickým tělem přímo vytváří a formuje lidské orgány i lidské tělo. Jenom poté bude člověk bez hříchu (s minimem) a tudíž zdravý.
Jinými slovy: Příčina nemocí není vrtošivý osud, nebo nešťastná náhoda, či jiná nespravedlnost. Příčina nemocí je  H ř í c h ,  tj. minutí se svého středu, odchýlení se od skutečnosti, jež nazýváme Bůh. To je základní a skutečná příčina všech nemocí, trápení, bolesti a konfliktů, ať již na rovině individuální či společenské. Dokud člověk nenalezne svůj střed, není možné o nějakém uzdravení vůbec mluvit. Žádné kosmetické pomůcky, ať již léky, operace, nebo dodávání energie, či jiné uzdravování, není ve skutečnosti schopné vyléčit. A kolik lékařů a léčitelů je ochotno svým pacientům něco podobného říci? A kolik pacientů je ochotno něco takového vůbec slyšet? Pak ovšem každý má to, co si zaslouží. Jak jinak?
Veškeré techniky ať již lékařské, léčitelské, terapeutické mají svůj význam. Převážně buď jako první pomoc, nebo podpůrné, pomocné prostředky. Nikdy však nemohou způsobit vyléčení, uzdravení.
Uzdravit může člověka pouze Bůh. Lidská bytost však o to musí nejprve požádat. Přestože spousta lidí bude tvrdit, že boha o uzdravení žádá a prosí, není to vůbec pravda. Chybí převážně důvěra, víra a odevzdanost. A příliš přebývá pýcha, nabubřelost, hloupost a nadutost ega. Je potřeba pochopit, že vlastnostmi ega , tedy falešného já, se kterým se drtivá  většina lidí ztotožnila, je pouze odpor, pýcha, vzdor, krutost, neomalenost, omezenost, odpor a podobné negativní kvality. Pokud se s ním lidská bytost ztotožní (s egem), jsou tyto vlastnosti a negativní kvality i jeho součástí! Tudiž jsou to kvality drtivé většiny lidstva ať již si toho je vědomé či není.
Aby hlas volajícího člověka mohl „dolétnout“ k Božím „uším“, musí být pronášen srdcem. Musí vyvěrat z jeho nitra, z jeho podstaty. Jenomže zde se rozpíná ego, nitro člověka okupuje jeho zběsilost. Taková modlitba k Bohu nedojde. A člověk nebude uzdraven.
Proto je tak důležitá odevzdanost, pokora, důvěra, v Boha,  která není žádnou slabostí, ale opravdovou silou. Skutečnou sílu totiž získáme teprve tehdy, až vědomě odmítneme své falešné slabosti, své falešné strachy, démony okupující naše duše.
Je třeba pochopit, že člověk žijící v zajetí falešného já, žije vždy ve hříchu a jeho případné snažení není schopné tento stav zvrátit. Ego není nikdy schopné vyladit harmonii Božího středu a vždy bude odchýleno. Důsledkem odchylení je bolest, trápení a smrt.
Žádný vědecký pokrok, žádné manipulace, kouzla ani jiné čáry nedokážou tento fakt změnit. Jak dlouho se lidé snaží přelstít sami sebe, přelstít Boha. Jsou ochotni uzavírat různé smlouvy, třeba i se samotným dáblem, za falešný a nikdy nesplněný příslib opravdové moci. Kdy se již lidstvo poučí?
Shrnutí.
Uzdravení člověka je možné pouze přes umenšení falešného já (ega) a spojení se svým středem, se svoji vnitřní inteligenci, vnitřním bohem, celým jsoucnem. Pouze v této kvalitě, v této vibraci jsou všechny buňky lidského těla vyživovány správnou vibrací, kvalitou a můžou i budou plnit svůj vlastní úkol. Bez zvládnutí ega však není obrácení k sobě možné. Ego to nikdy nemůže pochopit. A právě ego lze zvládnout jedině, pokorou, odpuštěním, mírností, láskou, ale také pevnosti, odhodlanosti, statečnosti. Pevnost a statečnost, ve spojitosti s pokorou na kolenou, je mocnou zbraní na cestě k uzdravení, na cestě k celistvosti, na cestě domů, k Otci…
Naštěstí na této cestě je nám se vší mocí nápomocné naše vlastní tělo, jež nám svými příznaky pomáhá poznat a pochopit příliš velké odbočení od cesty. Je potřeba naučit se rozumět řeči „zvířat“ (těla). Mluví docela jasnou řeči, formou obtíží, nemocí, příznaků. Symbolicky, ale přesto jasně. Škoda jen, že mu nechceme rozumět…

Kéž nám na cestě k vyššímu vědomí a pochopení pomáhá Bůh.