Láska a zamilovanost

Láska a zamilovanost, aneb cesta ke štěstí.

Víte, jaký je rozdíl mezi Láskou a zamilovanosti?
Láska je stav bytí, jedna z Božích vlastností, nezasloužený dar člověku. Zamilovanost je však emoce. I zamilovanost může být pěkná a povznášející, ale rozdíl mezi oběma je jako mezi sopkou a dětským dudlíkem…
Mnozí lidé nerozlišují mezi Láskou a zamilovanosti, možná i proto, že opravdovou Lásku ve skutečnosti již dlouho neprožívali.
Co lze říct o Lásce? Opravdová Láska není z tohoto světa a v tomto světě ji také budeme marně hledat. Láska pochází z duchovní dimenze, od Boha, kterou nazýváme slovem Nebe. Je zdrojem života a tvoření, jakoby „součást Božího majestátu.“ A jako taková nemá svůj duální protiklad, nemění se nikdy v opak, v nenávist, ani lhostejnost. Láska Ježíše Krista k lidstvu je přírodním zákonem, který se nikdy nemůže změnit, nebo se stát svým opakem, neboť jeho změna by znamenala konec tohoto světa.
Lásku si nelze zasloužit, koupit, nebo násilím získat. Přichází kam sama chce a kdy sama chce. Jako živá bytost přichází pouze do stejnosti, kterou ji člověk připraví ve svém nitru. Právě ona stejnost, je předpokladem pro přijetí a prožití skutečné Lásky člověkem. Samozřejmě, že každý člověk je Boží milosti integrován a vyživován. Bez této neustále obnovy by vůbec neexistoval. Na straně druhé je možné (v postmoderní civilizaci i velmi časté), ze svého srdce a svého života Lásku vytlačit a neprožívat. Jedná se však o skutečnou smrt, skutečnou tragedii, proti které je tolik obávaná smrt těla nevýznamnou epizodou.
Život bez Lásky, konání, jakékoli činnosti i vůbec existence, ztrácí svůj smysl, svoje poslání, svoji radost. Z člověka se stává šedý přízrak, neživá zombi, která se orientuje pouze na materiální přežívání, s neblahými důsledky pro sebe i své okolí. Pokud se člověk zablokuje proudu života a dobra, začíná dříve či později pociťovat energetický nedostatek a strach. Poté přistoupí ďábel a řekne mu: „Abys mohl přežít, musíš jíst!“ Jenomže nejenom chlebem je živ člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst…
Přestože na této rovině matrixu je silně rozšířená iluze, že energii k životu získáváme štěpením hmotné potravy, není tomu tak. Jsme energetické bytosti, živené Boží milosti a Boží Láskou. Náše ego s rozumem vytvořili iluzi udržování tzv. života pojídáním hmotných těl našich bližních, ať již živočichů, nebo rostlin. Již na této rovině bytí, vznikla potřeba a závislost, ba přímo nutnost krást si energii pro svůj život. Již zde přežíváme na úkor jiných bytostí. Abychom mohli žít, musí jiní zemřít.
Myslíte si snad, že to je odpovídající Boží dobrotě, Lásce a dokonalosti?
Tento stav se nazývá pád do hříchu. Je třeba si uvědomit, že není jenom krádež hmotných těl, ale také krádež energie, ve stravitelné formě.
A právě člověk svoji zvrácenou činnosti a myšlením umožnil připojení a posléze ovládnutí značnému množství energetických entit, které na něm co by hostiteli parazitují, jeho zneužívají a posléze i ničí. Neboť stejný k stejnému, své k svému. Nic se neděje náhodně, nikde není žádný omyl, nesrovnalost, nebo křivda. Vše co se děje, sleduje výchovný účel a slouží nakonec k lidskému osvobození a návratů Domů.
Přijde doba, kdy člověk i na této planetě pochopí, že je stvořen, vyživován a udržován z energie a vibrace Boží Lásky, nikoliv z kradení energie (a těl) jiným bytostem. Do té doby buďme vdeční za každý dotyk a milost Boží lásky v našem životě. Jedná se o jakkoliv nezasloužený dar, zadarmo, zcela bez důvodu. Stejným způsobem a ve stejné kvalitě je na nás i toto darované šířit mezi ostatní.
A nyní k zamilovanosti.
Zamilovanost je emoce. Emoce v překladu znamená něco jako vyrušení. Jsme vyrušení přítomnými bytostmi, v podstatě energetickými entitami, které pod různými názvy zná lidstvo od nepaměti. Jedná se ve skutečnosti o formu závislosti, se všemi svými důsledky. Netvrdím, že nutně všechny závislosti jsou zlé, ostatně jsme hravé bytosti, s možnosti experimentování a zkoušení. Je však třeba věcem rozumět a znát systém, možnosti a hlavně důsledky.
Základní atribut zamilovanosti je ten, že se nejedná na napojení na Zdroj, ale že energii „taháme“ především z vlastních rezerv. Spouštěcí mechanismy tohoto procesu jsou obdobné jiným emocím. Přestože se jedná o docela složitý systém spouštění, důležité je, že se jedná (na rozdíl od Lásky) o děj energetický ztrátový, který dříve či později skončí (vyčerpá se) a změní se buď v nudu, nezájem nebo dokonce nenávist. I při tomto jevu zamilovanosti si člověk krmí energetické parazity.
Základní rozdíly mezi Láskou a zamilovanosti:
Láska je Zdroj sám, ze kterého vyvěrá a kterým jest. Tudiž nic nepotřebuje, nic nežádá, po ničem netouží, ničeho se nestrachuje…pouze nabízí sama sebe, vrchovatě, bez podmínek a zadarmo.
Naproti tomu při zamilovanosti člověk dychtí-  touží po objektu své zamilovanosti, své domnělé lásky. Když je jeho potřeba naplněna, miluje, když naplněna není…
Jedná se o lásku podmíněnou, účelovou, za úplatu, která se, ale může v okamžiku změnit ve své negace, ve své opaky. Energetické rezervy člověka se totiž dříve, či později vyčerpají a nastane deprese, útlum.
Jak být v harmonii v Lásce i zamilovanosti?
Být  v ě d o m ý  , bdělý v přítomném okamžiku tady a teď. Jakoby „bedra opásaná a srdce hořící.“ V přítomnosti zaměřen na Boží Lásku, odklidit vše, co ji brání, co se ji protiví, co není ve stejnosti. To je hlavní a nejdůležitější. Vztah ke Zdroji!
Zamilovanost, stejně jako každou již vzniklou emoci je třeba prožít, vědomě, s moudrostí a pochopením. I tato emoce, pokud se nestane příliš velkým tyranem, dokáže obohatit lidský život na této planetě.
Buďme i za to vděční…