Archiv rubriky: Mýtus

Cesta k probuzení- osvícení…

Kdo spí, může se probudit- ale také nemusí… Problém není ani tak spánek těla a osobnosti v noci, jako spíše spánek „všeho, co se týká bohů“ a to jedno zda v noci, či ve dne. Spánek „boží“ podstaty člověka, je největší a vlastně zásadní příčina úpadku lidské společnosti. To věčné, skutečné, opravdové, schopné vyřešit jakýkoliv problém, spí, jakoby dočasně vyřazené a  vlády v člověku se zmocnila falešná entita, ať ji již nazýváme egem, osobnosti či falešnou princeznou.

Svět stínu jako část skutečnosti

Na oné mytické cestě poutníka k celistvosti, k sobě samému, potkáváme vlastní stín. Potkáváme sami sebe, jako „negativ“, jako opak toho, za koho se považujeme, za koho nás považují jiní, onu strašnou „tisícihlavou“ příšeru, která by vlastně vůbec neměla být…

Žena, muž a Bůh, aneb velké tajemství…

Žijeme v době, kdy v celém „moderním“ světě zažíváme nebývalý nárust rozštěpení mezi lidmi navzájem, mezi generacemi i mezi mužem a ženou. Nárůst rozvodů i soužití nesezdaných párů ukazuje, že zde není něco v pořádku.
Staré modely a vzory již nefungují a nové ještě ve skutečnosti nevznikly.

Hledání Lásky – svět jednoty a rozštěpení

Zabydleli jsme se v „realitě“ všedního dne tak silně, že již ani nevnímáme skutečnost. Hypnotizováni blikající obrazovkou, plnými nákupními košíky, přetížení množstvím starostí a zbytečné touhy, necítíme, zřejmý, nesnesitelný fakt, že jsme od Boha i jeden od druhého odděleni, rozštěpeni, vzdáleni.
Příliš jsme uvěřili v projektovanou iluzi, kterou nazýváme svým životem. 

Dravci, létavci, anorganické bytosti, démoni, emoční tělo, paraziti…

Pokračování z 13.1.2012

V minulém článku jsme si řekli, co že to vlastně ti paraziti jsou. Nyní nám zbývá nejdůležitější věc a to je, jak nad nimi lze zvítězit, jak se může člověk osvobodit. Jedná se o začátek jakékoliv opravdové změny, nebo duchovního vývoje.

Dravci, létavci, anorganické bytosti, démoni, emoční tělo, paraziti…

Jeden ze základních omylů člověka, je představa :“jsem svobodný, rozhoduji, řídím svůj život…“ Jak vzdálené skutečnosti, jak iluzorní a naivní. Svoboda a možnost rozhodování o svém životě nepatří do možností běžného člověka /tedy drtivé většiny lidí na Zemi/. S většinou lidí se spíše všechno tak nějak „děje“, jakoby samo od sebe, nepochopitelně, zdánlivě až náhodně, bez důvodu a účelu.
Nebo snad chcete věřit tomu, že zabíjení lidí po milionech, vybíjení živočišných druhů, ničení planety a mrzačení dětských duší již při narození, patří k realizaci božího já v lidské bytosti?

Co si přeješ duše moje?

Co si přeješ duše moje?
Co si přeješ srdce moje?
Co si přeješ lásko moje?
Mám spojení se svoji duší? Poslouchám,co mám poslouchat a neposlouchám, co poslouchat nemám?
Proč mne nevnímáš duše moje?
Proč jsi tak moc ublížená? Tak moc zhrzená? Vím, že jsem Ti moc a moc ubližoval,nevnímal Tě, nebral vážně, neposlouchal…

Hádanka Sfingy a Oidipus

Aniž bych předstíral, že v tomto krátkém a nutně i značně obecném článku se dobereme k vyřešení tajemství, o které se pokoušeli mnozí, přesto považuji za nutné zdůraznit, že hádanka, nebo také otázka Sfingy je iniciační hádanka, která  rozhoduje o životě nebo smrti…

Pohádka „O rybáři a jeho ženě.“

Na mořském břehu žil ve starém hrnci rybář se ženou. Rybář chodil každý den chytat ryby na udici. Jednoho dne chytil velkou rybu, která mluvila lidským hlasem. Řekla rybáři, že je zakletý princ, že by mu stejně nechutnal, ať ho raději hodí zpět do vody. Vrátil se domu k ženě do starého hrnce, která, když se dozvědela o jeho zážitku s rybu, vyplísnila jej a poslala zpátky za rybou s přáním malého domku. Rybáři se moc nechtělo, ale hádky se ženou ho otravovaly, tak se vydal k moři. Moře už ale nebylo průzračné, ale spíš žluté a zelené.

Ve starých mýtech, příbězích a pohádkách se vyskytuje symbol hrdiny, tedy člověka, který je ochoten pro splnění svého snu obětovat cokoli, třeba i vlastní život. Mýtus hrdiny je archetypální obraz individuace člověka. Je třeba si uvědomit, že pojem mýtus v dnešní době má poněkud jiný význam a podtext než je jeho původní význam. Zatímco dnes se obvykle chápe slovo mýtus jako něco neskutečného, vymyšleného, je původní význam zcela opačný.