Jsem pánem svého osudu?

Co je osud? Je osud daný? Jsem pánem svého osudu?
Touto otázkou se zabývají s větším či menším úspěchem různé duchovní společnosti po dlouhý čas lidských dějin. Docházejí tak, jak už je v životě lidstva i člověka obvyklé k různým závěrům.
Na jedné straně fatalisté, jež vnímají osud jako předem daný, jasně určený, až nezměnitelný, na straně druhé zastánci víry v člověka, který si může počínat zcela svévolně.
Podle mne k dosažení stavu harmonie člověka vzhledem k osudu, je potřeba pochopit(alespoň částečně) záměr Boha při tvoření existence. Naše chápání božích záměrů je však značně nedokonalé.
Přesto však, co nejbližší přiblížení k míře danosti osudu a role člověka v něm je životně důležité. V jednom případě totiž člověk upadá do zbytečné pasivity až apatie, v druhém zase lže sám sobě.
Jsem toho názoru, že osud se odehrává ve více proudech. Je zde vůle Boží, záměr tvůrce, který chce prožívat skrze stvořený svět, a je zde vůle člověka, která se dále dělí- nazveme ji třeba : vůle lidská vyšší a nižší. Tato definice vychází z toho, že i lidská bytost je jistým zvláštním způsobem složena. Najdeme zde vyšší podstatu totožnou s Absolutnem (naneštěstí u většiny lidí platí že: „vše co se týká Boha, spí“), je zde také lidské vědomí, vůle, tzv.rozhodovatel, součástí jsou i různé tvůrčí nástroje např.mysl. Největším problémem ale je, že se zde roztahuje spousta parazitů, vetřelců a příživníků a proto obvykle platí, že člověk není pánem ve svém domě. Šikovným manévrem převzaly cizí entity vládu za člověka v jeho těle. Vůle člověka již není svobodná.

Jak to tedy vypadá s danosti osudu a člověkem jako pánem svého osudu?
Je zřejmé, že Inteligence jež stojí za veškerou existencí,  ji neustále vyživuje a tvoří, má svůj záměr. Tento Boží záměr, je část lidského osudu, která je skutečně neměnná a nedá se nijak ovlivnit. Je ale pravda, že jsou vytyčeny opravdu jen základní mantinely, úkoly a cesta již musí člověk projít. Do této míry je osud neměnný. Na rozhodnutí každého z nás, je vše ostatní- možnosti jsou jak vidíme každý den vskutku rozmanité.
Skutečný problém, ale není v tom, že by člověk neměl daný prostor k rozhodování, ale fakt, že vlastně téměř o ničem nerozhoduje. Z tohoto pohledu je otázka svobodné vůle vyhrazena pouze osvíceným jedincům. S ostatními se život totiž pouze děje…
Cesta adepta k Pravdě pokračuje přes poznání sebe sama, ovládnutí sebe sama, ke skutečnému rozvinutí vlastní vůle, aby nakonec pochopil, že jeho bytostná vůle je zcela totožná s vůli boží.
Problém osudu člověka a jeho ovlivňování nespočívá v tom, je-li možné osud řídit(samozřejmě lze), ale v tom jak ho řídit (čí vůli). I když i tato otázka je pro většinu lidstva bezpředmětná.

Převládající materialismus, uvíznutí v temných emocích, nevědomost a neznalost sama sebe, znemožňuje jakýkoliv skutečný rozvoj lidské bytosti…