Hledání

Hledání cesty domů

Vaším cílem není ani jídlo, ani pití,
ani oblečení, ani pohodlí, ani cokoli jiného,
v čem není Bůh. Ať se vám to líbí nebo ne, ať to víte
nebo ne, ve vaší povaze je, že hledáte, pátráte,
pokoušíte se vyslídit stopu,
na které byste mohli najít Boha.

Eckhart

V povaze lidského ducha je hledání. Ne hledání hmotných statků,zábav, či pozemských rozkoší. Vnitřní potřebou, onou neutišitelnou touhou je potřeba nalézt sebe sama, vrátit se domů, k Otci. Nebo jinými slovy : Probudit se ze zlého snu. Je to totéž. Náš pobyt zde na Zemi se podobá  zlému snu,  před procitnutím. Vždyť největší tma bývá krátce před svítáním. Přestože jednotliví lidé sní své různé osobní sny, sní své různé osobní životy, bývá většina těchto snů plná bolesti, trápení a zmaru. Je to však v porádku. Vždyť moudrý člověk ví, že není třeba truchlit ani nad živými ani nad mrtvými, prostě proto, že není proč. Slovy taoisty: Mudrc zachází ze všemi lidmi, jako se slaměnými psy .Ne, není v tom ani egoismus, pohrdání, nebo despekt. Je v tom moudrost. Je dobré si uvědomit, že osud jednotlivé lidské bytosti zaváté na tento hmotný svět, je přímo úměrný předchozímu stavu jeho vlastní mysli, jeho vlastním touhám, přáním, očekáváním a strachu. Je zcela jedno, zda se onen akt tvorby odehrává na vědomé nebo nevědomé rovině. Odpovědnost je vždy na tvůrci.

Je v tom veliká odpovědnost, ale také veliká možnost změny svého osudu, změny své vlastní reality. Rozhodnutí, zda tuto nabízenou možnost využiji, či nikoli,  je na každém z nás. Buď vytvoříme krásný svět téměř se i přibližující světelnému ráji, nebo temné peklo, se svými známýmí rekvizitami, jako je bída, utrpení a smrt. Je zřejmé, že nikdo za nás ráj nebude tvořit. Pomohou nám pouze astrální paraziti s tvorbou  své vlastní říše, pomohou nám s tvorbou pekla. Ale i to je v pořádku. Vždyť skutený smysl všeho bytí, ne smysl, ale sám vnitřní princip, sama Skutečnost, je znovuobjevení Pravdy, tedy znovunalezení toho, kým jsem vždy byl, vždy budu a konec konců i vždy byl.

Nemůže to být jinak. Skutečnost je stálá, neměnná a nezávislá na lidské mysli, egu nebo rozumu. Není proměnlivá v čase ani prostoru, nedá se pozměnit, vytvořit ani zničit. Řekli bychom, že je mimo čas, prostor, příčinu, změnu, nebo jakýkoliv jiný vliv. Je sama v sobě, samo o sobě a pro sebe. Samozřejmě, že Skutečnost nelze slovy popsat. Spíše vybereme náprstkem oceán, než slovy přesně popíšeme Skutečnost. Proto i Buddha používal negativní vymezení, tedy ve smyslu, co Skutečnost není. I proto aby z toho naše ego neudělalo opět neco naprosto jiného, něco zcela nepravdivého, zbytečného a většinou i škodlivého. Je to ostatně v jeho povaze. Není dobré, když se ze sluhy stane pán. Není dobré byt pod vládou „zpanštělého“ správce.
V čem je tedy smysl našeho pobytu zde na zemi, nebo jinak řečeno cíl života v této hmotné rovině?
Sám o sobě, pobyt zde v této hmotné realitě smysl a cíl nemá ani jej zcela zákonitě mít nemůže. Smysl je třeba hledat za oponou této reality, tohoto matrixu, této naší oblíbené hry na ZOO. Opravdový smysl pobytu na této planetě je podle mého názoru v tom, že lidský duch dříve či později pochopí, třeba i znaven opakováním stejných neúspěšných vzorců chování a snažení, že jeho domov je v jiných říších, než v hrubé a temné hmotě. Do té doby má pochopitelně na vybranou. Jako v každé hře. Buď dodržovat některá nutná pravidla a hrát příjemnou a vcelku zábavnou hru, plnou radosti, štěstí, lásky a pohody, nebo podporovat a živit svoji svévoli, pýchu, nadutost a zpupnost i nést ovoce následků svých činů, kterými je jen trápení a bolest. Přestože to mnohým lidem připadá jako nespravedlnost, je to naprosto spravedlivé. Vždyť kdo by hledal na hrušni banány a na na uschlém stromu, šťavnaté plody? Přesto stejně nesmyslné si počínají miliardy lidských bytostí. Často i po celý život. Stále a stále dokola, hledají sýr tam, kde již hodně dlouho není. Ale i na to má každý právo. I v tom spočívá boží spravedlnost.

Když se člověk, třeba ve světlé chvíli sám sebe zeptá po čem doopravdy, ve skrytu duše, ve svém samotném „vnitřku“ touží, zjistí, že touží po Bohu. Samozřejmě, že slovo bůh bylo po věky zneužívané a často i špatně chápané. Na tom však až tak nezáleží. Pro mne osobně vlastně slovo Bůh nic neznamená- a tak je to nejlepší. Bůh není z tohoto světa; lidské pojmy, představy, obrazy a posudky jej nikterak nedokážou popsat ani přiblížit. Jsou to jen ukazatele. Něco jako prst ukazujicí na Měsíc, není tímto Měsícem. Tak jednoduché to je. Není v tom žádná záludnost, žádná záhada a žádná složitost. Je to jednoduché i prosté, jako život sám. Doopravdy.
Jak tedy nalézt Boha? Jak nalézt své vnitřní bytostné Já?
Je třeba pochopit, že Království Boží není z tohoto světa. Z toho zákonitě vychází, že ho nelze prostředky, znalostmi i možnostmi hmotné roviny pochopit natož nalézt. Přestože se Bůh před člověkem neskrývá, je zcela „vzdálen“ jeho představám i názorům. Bůh se nemůže člověků více přiblížit, přiblížení tudiž je na člověku samotném. A v tom spočívá kámen úrazu. Člověk se Bohu přiblížit nechce! Sice si blahosklonně namlouvá, že ani nemůže, že je jen malý a slabý, ale není tomu tak. Ve skutečnosti člověk má vždy všechny možnosti a dispozice k tomu aby nalezl sám sebe. Bezvýhrad. Jediný problém je neochota lidského ducha, nadbytečnost ega a omezenost rozumu. Když k tomu přidáme téměř šílenou mysl a silné emoční tělo, není divu, že se cesta člověka k sobě samému nedaří.
Ti, co touží po snadné a pohodlné cestě budou asi zklamaní. Žádná snadná a pohodlná cesta do nebe není. Jen do pekla. Tam vede cesta přímo.
Lze tedy nalezt sama sebe?
Ano. Akorát úplně jinak, než si většina hledajících myslí. Cesta domů není cesta ve smyslu přidávání dalších „statků“ ke struktuře stávající osobnosti, ale spíše ve smyslu vzdávání, opouštění, odevzdávání, odkládání. Něco jako vzácná perla, která leží v blátě. Není potřeba ji doplňovat, obarvovat, vylepšovat. Je již dost cenná sama o sobě! Je potřeba pouze očistit perlu od bláta. To stačí. Perla je perla a žádným obarvovánín a doplňováním se lepší nestane. A analogické je to i s člověkem. Je boží syn a boží dcera, nic víc již není třeba, nic víc se již k tomu nedá přidat. Je to úplné. Je pouze třeba si skutečnost uvědomit. Co se potom stane je již na tobě, milý čtenáři. Nedá se to sdělit, je to možné pouze zažít. Každý sám. Přeji mnoho úspěchů na cestě…..