Psychosomatika

Psychosomatika, aneb nemocná duše i tělo.

Když v roce 1818 německý lékař Heinroth vyslovil názor, že tělesné choroby mají psychické příčiny, jeho kolegové se mu vysmáli, neboť jim představa duševních příčin tělěsných chorob připadala naprosto zcestná…
Přestože od té doby uplynulo již mnoho let, představa lekářské i laické veřejnosti v této oblasti se mnoho mezměnila. Je vidět, že vláda hmoty a temna na této planetě ještě zdaleka neskončila.
Je opravdu zajímavé, že v době informační, ve které pojmy jako software, program, programové řízení apod. jsou obecně známé; připustění ovládání a řízení lidského těla „duševním programem“ naráží stále na velkou barieru, zřejmě z velké části nevědomého odmítání. Nejde o to, že bych chtěl redukovat lidský život, nebo člověka na řídící automat, ale o to, že i tak jednoduché a notoricky známé řídící a regulační mechanismy(v jiných oblastech), nejsou schopné zakořenit v lékařství. Přitom již školnímu dítěti je zcela jasné, že chyba v programu počítače(jež je pochopitelně zcela ideový), nutně způsobí chybné konání celého, zde již hmotného systému.
Jiná situace je ovšem na poli medicíny. Zde stále panuje „krutý středověk“, téměř neovlivněn moderními poznatky, ať již na poli informatiky, kybernetiky, nebo kvantové fyziky. Netvrdím, že by uvedené vědy byly schopny dát uspokojivý obraz a vysvětlení lidského života a člověka; jde o skutečnost, že strnulá a zkostnatělá medicína, není ochotná se vyvíjet a aplikovat poznatky jiných vědních oborů.
Přitom již naší předkové ve svých rozličných pranostikách dávno pochopili souvislosti mezi psychickou příčinou a tělesnou odezvou organismu.
Přestože jen trochu otevřené duši jsou souvislosti mezi psychickým a tělesným zcela zřejmé, na poli oficiální zdravotnictvé praxe je situace zcela jiná.
Například léčba vysokého krevního tlaku. Přestože příčina zvýšeného krevního tlaku je až na vyjímky(např.ledvinová nedostatečnost) zcela jednoznačně funkční,psychická, vyvolaná dlouhodobým chybným hodnocením a postojem člověka v emocionální oblasti svého bytí a jako taková patří do léčby psychoterapeutovi, probíhá standardní léčba formou farmak, tedy chemickou blokací(ovlivnění) zpětnovazební smyčky stabilizace krevního tlaku organismu.
Výsledek této „léčby“ je zakonzervovaný,neřešený a stále rostoucí problém člověka na straně jedné a nutnost neustálého přísunu tlumících látek do organismu na straně druhé. Jak je pošetilé tento stav pseudorovnováhy nazývat léčením…
(Příčinu vysokého krevního tlaku z hlediska psychosomatického pohledu lze charakterizovat, jako dlouhodobě nevyřešený citový, emocionální konflikt v duši člověka, který nebyl zpracován a nevědomě se projevuje zvýšeným puzením k aktivitě, která ale není na fyzické rovině patřičně odžitá, uskutečněná a tudiž se nevyužitá, přebytečná energie v organismu hromadí.Jelikož je ale zvýšený krevní tlak  obvykle přítomen při větší zátěži i aktivitě organismu, stává se jeho zvýšení chronické.)
A to se ještě pohybujeme v oblasti celkem zřejmé a dokazatelné a přesto se zde potkáme s velkým odmítáním. Co však teprve, když se přesuneme do oblasti mnohem více „tajemné“ a vzdálené, do oblasti kde již nejsou souvislosti tak zřejmé, kde již je třeba značné odvahy k uskutečnění „fantazijních“ pohledů na existenci a realitu. V oblasti,která se může více podobat říši snů, či mýtických příběhů, říše pohádek „Alenek za zrcadlem“. Ačkoli mnoho lidí onu pomyslnou oponu oddělující různé světy poodhrnulo, jen velmi málo z nich našlo odvahu své zážitky veřejně sdělovat. Jak již jsem v úvodu naznačil, vláda Ahrimana v tomto světě je stále moc pevná.
Zpátky však k ovlivňování tělesného stavu psychikou. Moje pracovní hypotéza této problematiky, vychází z postulátu, že prvotní je vždy neviditelné, nehmotné. Počátek je idea, informace, či záměr a jeho realizací, naplněním vzniká teprve pohyb i hmotná forma, realita. Rozhodujícím a tvůrčím(vlastně i odpovědným) je záměr, posléze manifestován do hmoty.
Z tohoto pohledu není žádná událost, žádná nemoc, neúspěch, nebo jiné neštěstí nesmyslné, má svůj důvod, „svoji řeč“ a žádá o vyslyšení a změnu.
Je možná načase skoncovat s falešnou představou nezaslouženého a bezdůvodného trápení, kterého je třeba se co nejrychleji zbavit. Vždyť v této polární rovině se skrývá v každém neúspěchu zárodek úspěchu, v každém trápení zárodek radosti. Jedno bez druhého nejenom, že ztrácí smysl, ale dokonce i důvod existence.

Pokud se chce člověk uzdravit, prožít život,který mu odpovídá, coby magické bytosti, je vhodné otevřit své srdce tomu, co jej přesahuje, nechat se proměnit tím, co dává život, vzdát se toho, co jej svazuje a ničí…

Uvědomuji si, že píši dost zastřeně, v jinotajích a přirovnáních. Má to však svůj důvod. Texty o poznání jsou paradoxně určené těm, co je již znají! Pro ty ostatní ještě nepřišel čas…