Karma

Karma, aneb neodejdeš dokud nesplatíš do posledního haléře

Opravdu zde nemám na mysli známý průtokový, plynový ohřívač stejného názvu…Přesto však „karma“ je slovo, a záleží jen na každém z nás, jaký význam a obsah mu přiznáme. Slovo karma, které se obvykle spojuje s reinkarnaci(přestože zcela nezbytně k sobě nepatří), má na různých místech světa poněkud odlišný význam: od onoho euforického očekávání hnutí new age, po „snahu“ o osvobození u budhismu, až po téměř hrůzu z karmy a cyklického trápení u hinduismu.
Zajímavá situace je u soudobého křesťanství, které oficiálně reinkarnaci odmítá a pro které vše východní, působí nádechem přinejmenším nedůvěryhodnosti.
Aniž bych chtěl odmítat či dokazovat téma reinkarnace, slovo karma, v mém pojetí, tedy zákon příčiny a následku, zákon akce a reakce, zákon harmonie vesmíru a vyrovnávání skutků zlých i dobrých, nebo také boží spravedlnost, je uznáván a občas i v praxi aplikován prakticky všemi duchovními směry na celém světě. Bez zákona spravedlnosti a vyrovnávání všech skutků, ať již je považujeme za dobré, nebo zlé, spravedlivé nebo nespravedlivé, bychom se dostali do říše skutečné anarchie, chaosu, ve které se uctívá náhoda a štěstí.
Odhlédneme- li od názoru „chaosu“, ve kterém nikdo neodpovídá za své skutky, kde je vše dovoleno, pokud to přináší okamžitý prospěch, dostaneme se do říše boží spravedlnosti, ve které mají věci svůj smysl, nic se neděje bezdůvodně, náhodně, vše slouží ať již dobrovolně, nebo nevědomě k naplnění jedné společné vesmírné harmonie.
Vesmírná harmonie, jako trvalý stav všeho co jest, ve souvztažnosti všech věcí stvořeného, je základní předpoklad pro zákon spravedlnosti. Každé ať již úmyslné nebo neúmyslné narušení harmonie, někdy nazývané hřích, má tendenci jakoby narušit vesmírnou rovnováhu, což je samozřejmě nemožné- ve skutečnosti pouze aktivuje rovnovážné síly, které znovu nastolí odpovídající stav. Důsledkem působení vůle člověka(v tomto případě hříchu) ve snaze narušit rovnováhu, dochází ke zpětnému vyrovnání, zpětné reakci, kterou někteří nazývají karmou, jiní boží spravedlnosti. Je vhodné si uvědomit, že nic ať již myšlenky, slova či skutky se nemůže ztratit ani zapomenout, vše přináší své plody, ať již je nazýváme jako neštěstí nebo štěstí…
V tomto ohledu se jeví zákon o vyrovnání spíše jako „mechanický“ princip, který se stará o udržení harmonie, o udržení jednoty a celistvosti. Není jistě náhodou, že výraz pro vládce temnoty má slovní základ ve smyslu „rozdělovat, rozštěpovat, rozbít“.Je zde docela zajímavá paralela s jaderným „štěpením“, přičemž i tato svérázná lidská činnost již přináší své neblahé ovoce.
Neodejdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
Výše uvedená Ježíšova slova, přestože byla a budou vykládána v různém smyslu, vystihují podle mého názoru zcela nepochybně zákon karmy, zákon spravedlnosti. Je jimi lidem sdělováno, že žádnou lstí, mazanosti i jiným lidským „chytráctvím“ nelze uniknout důsledkům svých myšlenek, slov i skutků a to bez ohledu, zda v tento fakt věříme nebo nevěříme. Až do posledního haléře bude vyrovnán účet, bude naplněna spravedlnost- není zde žádné vyhnutí, žádné přelstění. Jako v „záložně“ jsou v energetických polích ukládány lidské skutky, bez ohledu zda jsou „vyřizovány“ okamžitě, nebo odloženy na neurčito. V každém případě platí další věta z Nového zákona o tom, že „dobro tvoří dobro a zlo tvoří zlo, jak kdo zaseje, tak také sklidí.“ Není zde možnost žádného omylu ani nespravedlnosti.
V této souvislosti je zajímavá otázka, jak by vypadala naše planeta, pokud by se alespoň část lidí skutečně vědomě řídila výše uvedeným zákonem.
Zůstává nám, ale otázka zda se lze vysvobodit ze zákona příčiny a následků, ze zákona karmy. Tímto tématem se zaobíralo mnoho duchovních učitelů.
Odpověď zní : Ano je možné se osvobodit z působení zákona příčiny a následků!
Nikoli však svoji vychytralostí a mazaností, dokonce ne ani „pácháním“ dobrých skutků. První způsob vymanění ze zákona karmy je přestat být přičinou. Tam kde není akce, není ani reakce. Kde není příčina, není ani následek. Hezky se poví, ale hůře udělá. Nebýt příčinou v podstatě znamená nemít myšlenky, vůbec nemyslet, což je ale obvykle zcela nereálný požadavek.
Druhý způsob je plnit vůli Otce, Boha. Jenom tam, kde je vůle Boha a vůle Člověka totožná, není diskrepance, není bolest, utrpení a smrt.
Tato cesta je cestou člověka, je jeho údělem…
Stále nám však zůstává nezodpovězená otázka, co se zbytkem nespálené karmy, ono velké množství nahromaděné za věky a většinou neustále přibývající. Zde se názory liší. Osobně se domnívám, že úplné odčinění lidské viny není prakticky možné. Zde však na pomoc člověku přichází Bůh se svoji milosti. V podstatě se jedná o „spálení“ lidských vin v žáru boží lásky. Předpokladem této milosti je lidské požádání a splnění jistých předpokladů. Nejzákladnějším předpokladem spálením hříchů(tedy chyb) je Láska k Bohu, sobě a bližnímu(ve skutečnosti totéž). Pouze ve světle Boží lásky nemá vina a hřích své místo. Pouze ve světle Boží lásky je možné odpuštění, je možná spása.
A vůbec nezáleží natom, jaké slovo Bohu dáváme ani jak si ho představujeme. Duch sv. vane kam sám chce a Boží milost platí pro všechny boží děti bez vyjímky.
Kdo zažil na sobě Boží odpuštění ví o čem mluvím, ti ostatní to teprve čeká…
Kéž je to již brzy.