Duchovní vývoj

Duchovní vývoj a informace

Je pro mě poslední dobou stále obtížnější psát o věcech „duchovních“- nevím, snad je to způsobeno oním nebývalým rozmachem a množstvím autorů a informací v této oblasti. I to  však koresponduje se zájmem systému, se zájmem vládce tohotu matrixu- bohužel.
Velmi poučný a zajímavý je onen „povyk“ kolem roku 2012. Když pominu nesporný fakt, že je velmi málo skutečných a autentických zdrojů a velmi mnoho opisovatelů a kopírantů, zůstává otázka po důvěryhodnosti a původu těchto informací. Přestože nepatřím k příznivcům materialistů a podobných „zoufalců“ např. typu sysifos.cz apod.,je důvěryhodnost a kvalita „duchovních“ zdrojů zcela na místě.
Skoro se zdá, že cestu ke Světlu zatarasil nebývalý rozvoj duchovního byznysu a dominance falešného já, neboli lidského ega (lidského sobectví).
Přestože konečné vítězství Pravdy a Lásky (nikoliv té Havlovy) je apriori nevyhnutelné a tudiž zcela jisté, působení temných sil (strachu a jiných negativních emocí), nebylo ještě zdaleka zlomeno. Ačkoli ve skutečnosti se nikdy nic zlého nestalo, pouze oné pro náš rozum nepochopitelné emananci Božího, se zdá jistý „strašidelný“ sen, nic více a nic méně…Pro nás lidi uvízlé v iluzi zvané hmota i pro některé šťastlivce více či méně se od systému odpoutávající (probouzející), však tato realita má svojí váhu ať již se nám to líbí, anebo nelíbí. Tvrdit něco jiné by bylo pokrytectví. Když tedy jsme na systému ještě více či méně závislí, je třeba přijmout tento fakt a vyjít z něho. Je to samozřejmě bolestné, ale nezbytné.
Zpátky k duchovnímu vývoji. Někdy mám pocit, že s úpadkem velkých, světových náboženství, začal bouřlivý rozvoj různých esoterických a duchovních společenství, hnutí i organizací. Snaha po poznání a rozvoji člověka vůbec, je jistě zcela chvályhodná činnost. Potíž je, ale v tom, že na velkých náboženstvích nebylo všechno jenom špatné. Ostatně i my všichni jsme součástí oněch duchovních (náboženských) proudů ať již se nám to líbí anebo ne. Jakákoli násilná snaha vymanit se, nebo dokonce odmítat a pohrdat svými kořeny nepřinesla lidstvu nic dobrého.
Je pošetilá představa, že stará náboženství jsou zcela falešná a nové zdroje informací zcela spolehlivé. Pominu-li nesporný fakt, že po dlouhá staletí modliteb a meditací získala kolektivní duše velkých náboženství značnou sílu, jsou stále pod ochranou boží, je zde skryta pravda. Někdy sice pod nánosem irelevantních obrazů a události, ale přesto je pravdou. Přes všechny zlé věci po staletí páchané příslušníky náboženství, stále platí, „že síly pekla ji nepřemůžou.“
Jiná situace je ovšem v případě nových zdrojů poznání. Za dostatečně spolehlivý zdroj poznání lze pokládat například vlastní mnohaletý duchovní vývoj, vlastní zkušenost a vlastní prožitky na duši a na těle. Tito učitelé mají obvykle pro vývoj člověka přínos. Jiná situace ovšem nastává v případě tzv. channelingu, tedy komunikace s nehmotnými bytostmi. Přestože příznivci channelingu tvrdí, že se nejedná o komunikaci s dušemi ze záhrobí tzv. spiritismus, zůstává původ zdroje vždy otázkou.
Jsem toho názoru, že s jemnohmotnějšími bytostmi je to podobné jako s lidmi. I zde jsou ti znalí, kteří stojí spíše v pozadí a ti, co nemají mnoho co říci a přesto to své hlásají z tribun a „střech.“ Je velmi naivní představa, že „jiné“ bytosti všchno vědí…Tím, že nemám hmotné tělo, se ještě nestávám andělem. A to vůbec nemluvím o množství polodémonských bytostí, které se nijak nerozpakují vydávat se za jiné, obvykle známe osobnosti duchovní historie. I zde platí :“po ovoci je poznáte.“
V každém případě dost dobře nechápu onu naivitu, se kterou mnoho lidí přistupuje k oblastem o kterých nic nevědí. Pro spásu musí člověk dozrát a nakonec se pro ní dobrovolně rozhodnout a požádat svého Tvůrce. Nezíská ji ani nějakým „zázrakem“ zvenčí, či kosmickou intervenci…jak naivní. Pořád chce člověk získat něco zadarmo, aniž by pro to sám nejdříve dozrál.
Zajímavý je fenomén roku 2012. I zde je spousta názorů a očekávání. Domnívám se, že ve skutečnosti nikdo pořádně neví co přijde. Přitom vše důležité, co je třeba pro náš vývoj, harmonii i štěstí již dávno víme ve svém srdci,máme ve své duši. Bez ohledu na proměnlivost forem, vzniků a zániků všech jevů, je v duši člověka onen boží klid a mír, jakoby za vším vznikem a zánikem… Zde je odpověď na otázky, zde je brána ke skutečnosti. Samozřejmě, že nejdřív musí člověk spočinout v boží náručí, v onom stavu tady a teď, bez touhy a dychtivosti po zážitcích a projektech tohoto světa…Pak zůstane naprosto klidný, když přistane „desettisíc“ plavidel vesmírné flotily,nebo vůbec nic se nestane. Obojí totiž je stejná iluze, která nemá pro podstatu člověka vůbec žádný význam.
A zde jakoby mimochodem, jakoby na okraji, za oponou začíná teprve opravdový duchovní vývoj, začíná skutečná cesta člověka za štestím, k Bohu, k sobě samému. Oproštěn od klamné iluze a spalující vášně, spočívá boží syn a boží dcera ve skutečnosti, tady a teď, onou úzkou bránou, která jediná vede do království božího.
Až člověk konečně přestane dychtit po světských i duchovních statcích i po záchraně vlastního zrození a lidské existence, může být teprve opravdu šťastný.
Kéž se tak již opravdu stane.